Meditace je nejlepší aplikace na úklid

10.10.2018

Redaktorka jednoho známýho zahraničního deníku popisovala v článku svůj každodenní režim. A protože mě taky živí psaní, zajímalo mě, jestli třeba nesnídáme to samý a jakej má její běžný menu vliv na dopolední slovosled. Přečtení článku ve mně ale nezanechalo samolibej pocit, že máme my kreativní duše všude na světě něco společnýho. Pozorností mi zacloumala jedna krátká věta: „Nepotřebuju vodit za ručičku, a proto medituji bez jakékoli aplikace.“

OK - možná to ta paní neřekla přesně těmahle slovama. Jistý jsou ale dvě věci: vyjádřila se arogantně o lidech, kteří meditujou s appkama a zažehla ve mně chuť napsat text o meditaci, ve kterým bych mimochodem veřejně zpranýřovala článek, kterej teď nemůžu ani za nic dohledat.

Tohle neuvěřitelný místo se jmenuje Borobudur. Jde o terasovitej buddhistickej chrám na Jávě. Poznámky z tohohle výletu najdete třeba tady.

Jsem si celkem jistá, že jsem daný řádky četla v době, kdy jsem si meditování jen tak opatrně osahávala. Táhlo mě to k němu ale docela dlouho. Tedy - teoreticky. Přečetla jsem si spoustu článků o prospěšnosti týhle činnosti, koupila si knížku od buddhistickýho mnicha, mrkla jsem na videa na youtube, stáhla si appku... Ale skutek utek. Sednout si do tichýho a potemnělýho pokoje a pár minut se soustředit na vlastní dech bylo nad moje síly. Zkusila jsem to párkrát na několik minut a pak si dala dlouhou pauzu.

S meditací v rozbouřený mysli, která překypuje nápadama nebo se ráda nechává vypínat seriálama nebo příběhama v jiný návykový formě, je to totiž jako s úklidem v místnosti, kam normálně nechodíte. V tomhle pokoji se hromadí bordel, s kterým si v obýváku nevíte rady. A tak ho mrsknete za dveře, kde se na něj práší. Nikam ale nezmizel. Podobný je to s myšlenkama. A začít s meditací (nebo s terapií) je jako stát před tou velkou hromadou krámů a děsit se, že vytáhnete drobnost ze spodu a celý vás to zavalí. Udělat prvních pár kroků je náročný. Ale i v tomhle případě platí, že jakmile se do toho pustíte a harampádí začne mizet, už se vám nechce přestat.

Jeden příklad za všechny. Myslíme si, že jsme dospělí, platíme účty včas, zmrzlinu si dopřejem až po večeři, máme prostě všechno pevně v rukách. A do toho přijde libovolnej člen rodiny a řekne větu, která v mžiku promění běžnou domácnost v hořící chřtán pekel. Zmáčknul totiž náš startovací čudlík. (Každej člen rodiny má totiž svůj unikátní přístup k tomuhle tlačítku, svůj speciální startovací klíč.) V mysli zaplevelný tisíce myšlenkama, upomínkama a strachama je jednoduchý vyvolat požár. Jakmile se někde škrtne, všechno kolem okamžitě vzplane.

Netvrdím, že mysl, která medituje, nezačne hořet. Je ale o něco líp uklizená, nepovaluje se v ní tolik hořlavejch krámů a díky většímu přehledu líp identifikujeme, co nás doopravdy pod všema situačníma a kulturníma nánosama začlo pálit. Biblickej hněv u rodinnýho stolu totiž většinou vyvolávají jizvy uložený hluboko pod větama, který nás nastartovaly. Nenápadná jízlivá poznámka o nedosolený večeři se v mysli propojí s příkořím, který jsme podstoupili v dětství, a my během chvilky reagujeme na dvacet let starý události, aniž bysme si toho byli vědomí. Pravidelná chvilka, kterou věnujeme svým myšlenkám, nám ale pomáhá poodhalovat, co se asi skrývá pod našima vypjatejma reakcema. A dopřává nám prostor pro rozumnější chování.

Transformace v plešatýho mnicha

Meditace mě naučila poodstoupit od doutnajícího průšvihu a nedopřát mu kyslík. Samozřejmě že ale pořád vřískám, že mě rozčilujou blbosti a že si zbytečně moc sprostejch slov udržuju v aktivní slovní zásobě. Jeden z nejčastějších mýtů o meditaci totiž je, že člověka tohle hobby postupně přinutí převlíct se do oranžový tuniky a přiblbým úsměvem komentovat vyšilování lidí kolem sebe. Meditování z vás buddhistickýho mnicha neudělá.

„Sedni si sem a okamžitě přestaň na všechno myslet!“
(Foceno v Singapuru.)

Druhým častým nesmyslem spojovaným s meditací je představa, že existuje jeden správnej způsob, jak ji provádět. Většinou při ní člověk sedí se skříženejma nohama, rukama v čin mudře, má zavřený oči, soustředěnej výraz a v hlavě vymeteno. Nemyslí totiž vůbec na nic. Cha! Zkuste si na chvíli sednout a dát si příkaz na nic nemyslet. Učitel meditace Light Watkins dává příklad s ledním medvědem: nejdřív zavřete oči, představte si medvěda a pak se na něj zkuste maximálně soustředit. Není to zas tak těžký. No a teď zavřete oči a myslete na cokoli na světě - kromě toho medvěda. To je skoro nemožný. A podobný to je s požadavkem nemyslet na nic.

Hodně lidí říká, že meditaci nezvládají, protože nedokážou ztišit svou mysl. Je to ale přesně naopak. Abyste ztišili mysl, musíte meditovat. Tyhle dvě překážky (rozvířený myšlenky a představa namáhavýho úklidu, do kterýho bych se meditací měla pustit) mi bránily sednout si a dopřát si zklidnění a chvíli jenom sama pro sebe. Nakonec mi pomohla jóga a úplně obyčejný soustředění se na dech. Stačilo každej den věnovat pozornost pár nádechům a výdechům. Vyzkoušela jsem sken těla, mantry, vedenou relaxaci, pohyby v kombinaci s dechem... A pořád se sem tam vracím k appce. Když mám problém se soustředit - moc kofeinu nebo zážitků, položím displej před sebe a prostě se oddám pokynům. Občas přijde chvíle, kdy potřebuju vzít za ručičku a nechat se vodit.

Mnohem důležitější než arogantní kastování meditujících je totiž věnovat si ten čas a péči. Stačí pět minut s tou nejjednodušší aplikací, jakou váš telefon nabízí. Nebo každej den deset vědomejch hlubokejch nádechů a výdechů. Výsledky se objeví plíživě a nečekaně a dost možná vás na ně upozorní někdo jinej. Nejspíš se bude divit, že se přestáváte proměňovat na čertíka v krabičce. Nebo že ustupuje úzkost, která vás dřív zaplavovala jako moře.

Dopřát si pravidelně meditační chvilku rozhodně není jednoduchý. Občas toho máme moc, občas jsme moc roztěkaný, častokrát je náročný vytyčenou dobu vydržet, protože je to prostě nuda. Naše mozky zvyklý na neustálej příděl vjemů nejsou zvyklý na podobnou dietu a vykazujou abstinenční příznaky. Já sama rozhodně nejsem žádnej zářnej příklad toho, jak by to mělo vypadat. Bojuju s disciplínou. Ale nechci se poddat lenosti. Protože jsem sama na sobě zakusila výsledky. A tak budu trénovat mysl dál. Protože to meditace konec konců je - je to trénink neviditelnýho svalu.

Každej den si čistíme zuby, myjeme se, snažíme se zdravě jíst (nebo máme výčitky, že to neděláme), čistě se oblíkáme, češeme se, protahujeme se a někdy cvičíme... Tolik energie věnujeme údržbě těla! Víme dobře proč. Kolik péče dáváme mysli? Dopřávali bysme jí mnohem víc, kdybysme aspoň na chvilku okusili klid tam, kde byl dřív chaos, vztek nebo strach a úzkost? A přitom stačí jenom pár minut denně. Nádech, výdech.


📖 Ještě si počtěte!
📷 A nezapomeňte mrknout na můj Instagram.