Dovolovat si na dovolený

25.07.2018

Co by si člověk měl odvízt z dovolený? Turistickou známku, magnetku, hrneček, knížku, lahev místního vína, oblečení za lepší ceny, spálenou kůži nebo letní lásku?

Zážitky.

Není potřeba obejít všechny figuríny Madame Tussaud, vyfotit si s dalšíma 60 lidma Monu Lisu ze vzdálenosti tři sta metrů nebo se projít po vrcholku mostu svázanej s dalšíma turistama a pak zaplatit ranec za bezpohlavní fotku. Nic proti, pokud to chcete absolvovat. Ale tohle všechno jsou turistický atrakce. Já mluvím o zážitcích - o těch prchavejch chvilkách, který se zaryjou do paměti a který i po dlouhý době vyvolaj úsměv nebo pocit propojení.

Jedním z těchhle zážitkovejch suvenýrů může bejt pozorování hvězd ze stanu, kterej si postavíte na zahradě, dobrá večeře, kdy si plně uvědomíte odpočinek, nebo dlouhá cesta při níž dojde na důležitej a hlubokej rozhovor.

Tak nějak přirozeně tyhle momenty lovíme, ale často míříme úplně vedle. Snažíme se do itineráře nacpat to nejzajímavější, největší, nejstarší, hledáme nejhezčí pláž a nejlepší jídlo a při týhle štvanici sami sem tam spadneme do nějaký tý turistický pasti. Snažíme se propojit s pocitem výjimečnosti, sáhnout si na ohromení, němý úžas, absolutní spokojenost a zaplavující vyklidnění. A máme dojem, že když si to naplánujeme, tak to přijde. Aspoň jeden bod programu nás přece musí zalít nějakou hlubokou pozitivní emocí, nebo ne?

Často máme pocit, že už tam jsme, že už k tomu došlo - rozesmál nás pouliční umělec, líbila se nám architektura nebo to hledáme v nákupech suvenýrů a lacinějšího oblečení. V tom krátkým uspokojivým pocitu při nákupu. Zaměňujeme fotky s úsměvem nad pořádnou zmrzlinou za něco mnohem hlubšího. A proto se někdy cítíme po návratu domů tak nějak ne(u)spokojeně. „Ale jó, dovolená dobrá, ale teď zas do práce a naskočit do kolotoče.“ Někdy se už na výletě brodíme v hádkách, protože výjezd prostě není takovej, jakej by mohl bejt - aniž bysme dokázali specifikovat, jak bysme si to teda předsavovali líp.

Tyhle ponory k něčemu intenzivnějšímu a opravdovějšímu si nejde naplánovat. Můžeme jim ale trochu pomoct. Stačí vyřadit materiální složku a místo ní nešetřit na investicích do vztahu - s ostatníma i se sebou. Místo novejch plavek si dopřát večeři v originálním prostoru, místo dárků rodině poslat pohled, místo návštěvy top 10 turistickejch atrakcí si najít čas na chvíli v přírodě. Není nutný obejít všechny místa, který doporučili odborníci v Lonely Planet nebo nadšenci na Hedvábný stezce. Je lepší se na jednom místě zastavit a chvíli s ním pobejt - zavřít pusu, přestat číst výpisky o historii a vstřebat to.

Turistickej marketing nám diktuje, co všechno musíme stihnout. A dost často přebíráme jeho roli tím, že si seznamy děláme sami podle fotek přátel na Facebooku. Dopřejme si na dovolený opravdový pocity. Nejbojme se utrácet za zážitky místo utrácení za věci. Vždycky ale mysleme na to, že by mělo jít o investici do vztahů nebo péči o sebe. Za tyhle výdaje nemusíme mít nikdy pocit viny. Není to totiž zbytečný vyhazování peněz. Když si nejsem jistá, co udělat, ptám se sama sebe, jestli bude daná věc důležitá i za pět let. Zaprášenou sošku místní dominanty nejspíš někdo za pár měsíců rozbije při úklidu. Koupání při úplňku, dobrodružná cesta lesem k vodopádu nebo piknik, při kterým se spolu opijete tak, že dojde na hulákání lidovejch písní, to už je jiná liga. 


Přečtěte si taky článek o tom, 
> že na okamžik uvědomění není spínač
> jakejch je 9 mýtů o terapii

Sledovat tenhle blog můžete na Facebooku a můj každodenní život na Instagramu