A nechybí ti proteiny, holčičko?

01.04.2019

Když jsem se v roce 2017 stala vegetariánkou, nenapadlo mě, kolik lidí bude mít s touhle mou změnou problém. Přišlo mi, že v době, kdy veganství zažívá tsunami popularity, se jedna malá vegetariánka ztratí v davu. Přesto se každou chvíli někdo podivuje nad mou výživou. Dostávám dotazy, kde beru vápník, a lidi se pozastavujou nad tím, jestli fakt nemám chuť na maso. Nejspíš mají pocit, že jsem masochistka, která se ráda trýzní nad vůní pečeně. Paradoxní je, že kdybych se od rána do večera cpala burgrama z Mekáče, je to každýmu jedno. Jenomže zelenina provokuje.

Maso mi nejelo, co si pamatuju. Vybavuje se mi vzpomínka na jednu konkrétní neděli nad talířem, z kterýho jsem vyjedla všechno, krom vepřovýho řízku. "Sněz aspoň to maso!" pro mě bylo doporučení za trest. Postupem času jsem se maso jíst naučila. Jedla jsem s gustem i tatarák. Ale nějak to nebylo moje. Nejvíc mi na masovejch věcech stejně vždycky chutnalo to, jak byly okořeněný a dochucený zeleninou a dalšíma nemasovejma ingrediencema.

A pak přišel moment, kdy jsem si uvědomila, že už jsem dospělá a že se můžu rozhodovat sama za sebe. Sedla jsem si ke knížkám, k různejm výživovejm studiím a taky k dokumentům o zacházení se zvířatama, a na druhým konci jsem vylezla coby vegetariánka postupně omezující i další živočišný produkty. Nechci v nikom probouzet vinu za to, že jí maso. Nikoho na vegetariánství obracet nebudu. Ráda bych jenom dala pár podnětů k přemýšlení. Přiznávám, že ze zcela sobeckejch důvodů - aby se v mým okolí zmenšoval objem řečí o tom, jak jsem chudák, že si NEMŮŽU dát steak. Já si ho totiž dát můžu, ale nechci.

🍅 Co se týče vitamínů, minerálů a živin, nemusíte o mě mít strach. Stejně tak jako hodně mých kamarádů vegetariánů a veganů si i já tyhle faktory hlídám. Myslím, že víc než je průměr v běžný populaci. Navíc většina z těch, kteří mi tyhle otázky kladou, má o výživových doporučeních jen mlhavou představu. V telefonu mám například aplikaci Daily Dozen, díky níž jako v modrým životě zaškrtávám dobrý skutky (v tomhle případě dobrý skutky pro svý tělo v podobě zdravejch potravin).

🍉 Na maso fakt nemám chuť. Tohle je věc, kterou hodně lidí nedokáže pochopit. Zároveň ale ti samí dost často nejí všechno maso, který je u nás běžně k dispozici. Někdo nemá rád ryby, jiný by nepozřel chobotnici, další nechce ani slyšet o zvěřině nebo mu smrdí skopový. Zkrátka jejich masným sítem projdou jen některý druhy a ostatní jim přijdou nechutný. Ostatně inspirací k tomuhle textu mi byl článek Krkavčí matky Je libo psí hot dog nebo kočičí čevabčiči, v němž Veronika upozorňuje na nekonzistentní lásku ke zvířatům. To, co jíme (nebo nejíme), je do značný míry ovlivněný tím, v čem jsme vyrostli. V Asii existujou trhy s psím masem, v Jižní Americe se jí morčata, na talířích se objevujou hadi, tarantule nebo medúzy. Pro drtivou většinu z nás je v pořádku sníst lososa, ale dát si plejtváka je za hranou. Já si v Indii užívala čistě vegetariánský restaurace s dlouhatánskými jídelními lístky, na krávy, prasata, kuřata nebo psy na talíři jsem neměla ani pomyšlení.

🍆 Vegetariánský a veganský jídlo totiž může bejt moc dobrý. A může bejt taky pěkně nechutný. Záleží na receptu a kuchaři. Jako dítě jsem nesnášela špenátovou kejdu, dušenou mrkev nebo kapustu. Ještě teď mi z těchhle jídelnovejch hrůz běhá mráz po zádech. Zároveň si ale užívám chleba s baby špenátem a balsamikem, mrkvičku s jabkem a skořicí nebo malý kapustičky na asijskej způsob. Objevovat to svoje bezmasý jde snadno díky kuchařkám jako například A co teda jíš, Lahodně s Ellou nebo aktuálně třeba s Kamu. Když se z centra dění odstraní maso, objeví se řada novejch možností. V roce 2019 navíc už není možný shrnout veganský varianty potravin pod škatulku nechutný nebo bez chuti a bez zápachu. Možností v týhle kategorii je tolik a neustále přibývaj další. Zkuste si rozšířit gastro obzory třeba v některý ze specializovanejch restaurací.

Jihoindický vegetariánský radosti.

👻  K chuti je potřeba ještě přidat jeden bod: mikrobiom. Naši střevní mikroflóru ovlivňuje velká spousta faktorů a ona pak dál působí na celou řadu tělesnejch funkcí a projevů (jde třeba o zánětlivost, kardiovaskulární zdraví, alergie, autoimunitu nebo třeba psychiku). Jednou z nich je taky chuť. Velmi zjednodušeně řečeno máme ve střevech divokou zoo, která se rozrůstá podle toho, čím ji krmíme. Ty příšerky, který hodně krmíme, se pak o to víc dožadujou stravy, jež jim nejvíc svědčí. Je to dobrá zpráva, protože si zdravou střevní populaci můžeme do značný míry vychovat. Já to dělám například prostřednictvím smoothies, do kterejch se schová sem tam brokolice, jindy celer, někdy kapusta. Když k nim přihodím jabko, jahody, trochu kurkumy a třeba kokos, ani nevím, že je dostávám do těla. Můj mikrobiom je ale vítá s otevřenou náručí.

🌱 Vegetariánství u mě jde ruku v ruce se zdravějším životním stylem a převzetím odpovědnosti za vlastní zdraví. Nechci tím říct, že maso, kterým právě míříte vidličkou do pusy, je nebezpečný. Chci poukázat na to, jak to bylo u mě. Dřív jsem řešila jenom to, jak mi jídlo chutná. Nezajímalo mě, jaký má výživový hodnoty, jak se připravovalo, nebo co mý jídlo jedlo, než jsem ho snědla. Pořád je pro mě naprosto zásadní chuť. Ale smažený, prosolený, přeslazený a tučný porce jsem začala nahrazovat jinejma variantama, mimo jiný bezmasejma. Díky tomuhle uvědomění jsou teď pro mě do očí bijící situace, kdy si lidi stěžujou na vysokej tlak, cholesterol, cukrovku druhýho typu atd. A nenapadne je společnej jmenovatel v nezdravým jídelníčku. Chápu to, taky mi to dřív nedocházelo. Nejhorší ale je, že to často neví ani lidi, kteří pracujou ve zdravotnictví. Jedný mý známý na vyšetření cholesterolu řekli, že s jejíma hodnotama už strava nic neudělá - jenom léky. (To zase zamávalo s mým krevním tlakem. Neříkám, že léky nejsou potřeba, ale no tak!) Stěžujeme si na to, že máme špatně rozdaný genetický karty ("máme to v rodině"). Jenomže za nás hraje životní styl (v rodině se dědí mimo jiný špatný stravovací vzorce).
Pokud chcete vylepšit svůj jídelníček, a nevíte, jak na to (bez ohledu na to, jestli maso jíte, či ne), mrkněte třeba na zdravý talíř. Doporučuju si taky nějakou dobu vést deníček týkající se jídla. Často máme totiž velký oči, když se jedná o objem zdravý složky.

🍓 Od malička slýcháváme, že základem prevence je pestrá strava plná zeleniny a ovoce a pohyb. Tohle konstatování se lepí jako ocásek za každý konkrétní zdravotní doporučení. Všichni to víme, ale exekutiva pokulhává. Namlouváme si, že na zdravý jídlo nemáme čas, energii nebo peníze. A když pak přijde někdo, kdo to zvládá, zatřese to s naší představou, kterou sami o sobě máme, a s výmluvama, kterejma se obelháváme. Zdravý jídlo nemusí zabrat víc času, energie nebo rozpočtu než to nezdravý. Ale přiznat si, že nežít zdravě je naše volba, prostě bolí. Proto jsou komentáře pod článkama o zdravý výživě v mainstreamovejch komunikačních kanálech plný prskání, obviňování a vzteku, jako by se měla zakázat televize po šestý večer. Občas někde narazím na konstatování, že vegetariáni a vegani cpou svý náboženství ostatním. V určitejch případech to platí. Já jsem se ale spíš setkala s tím, že za řečma o tom, proč někdo to či ono nejí, stojí otázky "Ty nejíš maso?" "Co máš proti masu?" "A to si nedáš ani svíčkovou od babičky?" "A to ti vadí i maso z bio chovů?" "Kde bereš bílkoviny?" "A co kdybys byl/a na pustým ostrově?". Já sama s informací o tom, že jsem vegetariánka nikdy nezačínám. Nechci nikomu nic vnucovat. Je to ztráta energie na všech stranách. Za svou krátkou vegetariánskou kariéru jsem se ale setkala se spoustou ironickejch poznámek, s demonstrativním užíváním si jedení masa nebo s důkladným (a často povýšeným) výslechem týkající se mý osobní volby ohledně stravování. Uštěpačná poznámka o tom, že aspoň neubyde, mi pomyslnou klobásu do srdce nezabodne. Spíš ale vypovídá o ohrožení představy, kterou o sobě dotyční mají, a o nedostatečný integritě. Stotisíckrát díky patří každýmu, kdo respektuje a nesoudí jinakost na talíři i jinde.

🍐 V neposlední řade je pro mě důležitá ekologie. Dopad masnýho průmyslu na klima je totiž masivní. Naše (pra)babičky měly masitej tak akorát nedělní oběd. V dnešní době ale není výjimka dopřávat si maso třikrát denně, ať už ve formě plátku k bramborám nebo v uzeninách či slanině. To negativně ovlivňuje planetu i naše vlastní zdraví (a taky rodinnej rozpočet a zvířátka). Proto Paul McCartney s dcerou Lindou už před 10 lety spustili kampaň Meat Free Monday - Bezmasé pondělí. Už jeden jedinej den v týdnu bez masa dokáže udělat rozdíl.

Milí kamarádi, abych to shrnula, proteiny mi nechybí. Děkuju za optání. U okolí a na sítích mi ale schází větší tolerance k odlišnýmu vnímání světa a empatie. Není to jednoduchej požadavek a sama na něm musím hodně pracovat. Cvičím se v přijímání druhejch a neprotáčení očí pokaždý, když někdo utrousí, že určitě nemám ve stravě dostatek železa nebo že rostliny taky cítí bolest. Vás prosím o snahu z druhý strany. Všem nám bude líp, slibuju.


👉 Ještě máte chvilku? Přečtěte si taky... 
Kdo se bojí, nálepkuje
Tělo je ten nejlepší kamarád
📷 A kdyby něco, najdete mě na Instagramu.