A tady to máme pohromadě

Vylosujte si článek a pusťte se do něj. V nabídce jsou náhodné postřehy z cest všude možně i měsíční jihoamerický deník.  

V pondělí začal Týden bez odpadu 2018 a na sociálních sítích a v médiích se jako vosy nad pivem začaly hemžit infografiky o tom, jak pomoct přírodě. Je dobře, že se začínáme uvědomovat, že udělat konzumerizmem z planety Země kůlničku na dříví, se může brzo vymstít. Budeme teda ještě muset zrychlit a přitlačit, ale aspoň se o tom...

Hlavně bejt normální. Nenamáčet se do žádnejch vylomenin a nehazardovat se slušnou image, na který cílevědomě makáme. Nehlásat vyhrocený názory nebo cokoli podezřele vybočujícího. A jako čert kříži se vyhejbat jakýkoli nálepce. Pod ty spadají ti ostatní, co nejsou normální. Tohle je mantra až překvapivě velký spousty lidí.

Na tenhle sken nepotřebujete žádnou průlomovou techniku, nejnovější Průšovu 3D tiskárnu, ani speciální software. Stačí si vyšetřit čtvrt hodinky a najít si klidný místečko na lehnutí. Výsledky ale daleko předčí všechny elektronický zázraky světa. Díky relaxační technice skenování těla se důkladně a příjemně uvolníte, odpočnete si, na chvíli vypnete...

Stačí otevřít náhodnej trendy instagramovej účet nebo hipstersko-spirituálně laděnou nástěnku na Pinterestu a je to tam! Věta, která mi sama vytáčí oči v sloup a někde uvnitř probouzí temný vlčí vrčení. Mluvím o spirituální plísni jménem „Good vibes only“ nebo jiný její formě, která vyznává kult pozitivity.

Fráze „poslouchej svý tělo“ je dneska skoro stejný klišé jako jógamatka s mandalou, motivační citáty se západem slunce a avo toust k víkendovýmu brunchi. Tak nějak to zapadá do aktuální koláže na Instagramu. Na rozdíl od těch ostatních příkladů je ale poslouchání vlastního těla fakt dobrej nápad, kterej nám může hodně pomoct.

Co by si člověk měl odvízt z dovolený? Turistickou známku, magnetku, hrneček, knížku, lahev místního vína, oblečení za lepší ceny, spálenou kůži nebo letní lásku?

Dneska nebudu mudrlant, žádný filozofický traktáty a doporučení. Chci se s váma jen podělit o momenty, který mě už nějakou dobu provází. V posledních letech jsou ale čím dál silnější. A taky se chci zeptat, jestli je máte taky a jak vypadaj (a nebo jestli nepotřebuju víc odborný péče). Mám na mysli okamžiky náhlýho uvědomění.

„Terapie jí udělá dobře. Je jí blbě a potřebuje si poslechnout, že je vlastně všechno v pohodě. Vždyť od toho tam ten psycholog sedí - aby ti řek, co chceš slyšet.“ Když jsem tohle před pár týdny slyšela od blízkýho člověka, kterej ví, že i já chodím na terapii, došlo mi, že je nejvyšší čas začít víc rozšiřovat povědomí o...

Asi každej si někdy položil otázku „Proč já?!“ A ani se to nemuselo týkat zásadní životní komplikace. Někdy stačí zabouchnout si v ranním shonu klíče a člověk by se nejradši sám sobě zhroutil na rameno a brečel nad svým zpackaným životem. Tu trochu sebelítosti máme všichni v krvi. Problém je, když její množství přesáhne počet červenejch krvinek.

„Panebože, kde je ta jeho blbá matka?!“ Minulej tejden jsem seděla na lavičce v Grébovce a zaslechla jsem tuhle pohoršenou poznámku. Trojice, která kolem mě právě procházela, dost nevybíravě komentovala šílenou jízdu asi tříletýho kluka, kterej to pořádně rozjel z kopce kolem vinice. Chlapeček se asi o tři vteřiny pozdějc vymáznul v první zatáčce a...

Dřív než se stihnete nadchnout představou hledání hampejzů po Kreuzbergu, musím vás upozornit, že bordelem myslím zbytečnej plastovej odpad. Poslední květnovej víkend jsem si užila s kamarádkou v Berlíne. A protože článků a průvodců z tohohle místa je milion a jedna, řekla jsem si, že vám ukážu, jak jsem si užila tenhle výlet bezodpadově a co se mi...

Přiznám se, že následující příspěvek je hodně osobní a dlouho jsem zvažovala, jestli vůbec a kdy ho napsat. Formoval se mi v hlavě delší dobu, jeho publikaci jsem si ale pokaždý něčím podmiňovala. Až se stane tamto, až dosáhnu tohohle, až mi bude líp... Až mi došlo, že to musí přijít samo - prostě to uzraje jako banány, který...

Nemám moc ráda inspirativní citáty. V poslední době se s nima roztrhnul pytel. A tak na svejch sociálních sítích vídám Dalajlámovy moudra, který sdílí lidi, co nejenomže ani neumí napsat správně slovo buddhismus, ale jsou navíc tak strašně osvícený, že krom motivačních citátů sdílí i nejdebilnější hoaxy. Dalajlámovy myšlenky to pak trochu snižuje...

„Pozdravilas? Teď se baví dospělí, tak nás nech. Nebuď drzá!“ Jó, jednat s ostatníma jsme se naučili rychle. Díky škole, díky rodičům, kteří zakročili ve chvíli, kdy z nás vypadla nějaká ta neomalenost, víme většinou přesně, co si ke komu můžeme dovolit a co už je za čárou. V tom nejčastějším dialogu v našem životě ale hážeme jednu podpásovku...