A tady to máme pohromadě

Vylosujte si článek a pusťte se do něj. V nabídce jsou náhodné postřehy z cest všude možně i měsíční jihoamerický deník.  

Když jsem se v roce 2017 stala vegetariánkou, nenapadlo mě, kolik lidí bude mít s touhle mou změnou problém. Přišlo mi, že v době, kdy veganství zažívá tsunami popularity, se jedna malá vegetariánka ztratí v davu. Přesto se každou chvíli někdo podivuje nad mou výživou. Dostávám dotazy, kde beru vápník, a lidi se pozastavujou nad tím, jestli fakt...

Co se týče novoročních záměrů, jsme na tom asi všichni podobně. Podle jednoho americkýho výzkumu mají předsevzetí muší životnost - 80 procent jich do jednoho měsíce pochcípe. Možná to bude tím, že si dáváme velký cíle jako konečně začít zdravě jíst, zhubnout, začít šetřit, víc spát nebo číst (což je mimochodem top 5 za rok 2018). Je tu ale...

Už přes týden na mě blikají reklamy na e-shopy, o kterých jsem ve většině případů nikdy neslyšela, a vnucujou mi úplný nesmysly v rámci Black Friday. Na jeden jedinej den úžasný slevy na věci, po kterých netoužím, ale za tak směšnou cenu, takže kdo by odolal... Třeba ten, kdo o Black Friday něco ví.

Redaktorka jednoho známýho zahraničního deníku popisovala v článku svůj každodenní režim. A protože mě taky živí psaní, zajímalo mě, jestli třeba nesnídáme to samý a jakej má její běžný menu vliv na dopolední slovosled. Přečtení článku ve mně ale nezanechalo samolibej pocit, že máme my kreativní duše všude na světě něco společnýho. Pozorností mi...

V pondělí začal Týden bez odpadu 2018 a na sociálních sítích a v médiích se jako vosy nad pivem začaly hemžit infografiky o tom, jak pomoct přírodě. Je dobře, že se začínáme uvědomovat, že udělat konzumerizmem z planety Země kůlničku na dříví, se může brzo vymstít. Budeme teda ještě muset zrychlit a přitlačit, ale aspoň se o tom...

Hlavně bejt normální. Nenamáčet se do žádnejch vylomenin a nehazardovat se slušnou image, na který cílevědomě makáme. Nehlásat vyhrocený názory nebo cokoli podezřele vybočujícího. A jako čert kříži se vyhejbat jakýkoli nálepce. Pod ty spadají ti ostatní, co nejsou normální. Tohle je mantra až překvapivě velký spousty lidí.

Na tenhle sken nepotřebujete žádnou průlomovou techniku, nejnovější Průšovu 3D tiskárnu, ani speciální software. Stačí si vyšetřit čtvrt hodinky a najít si klidný místečko na lehnutí. Výsledky ale daleko předčí všechny elektronický zázraky světa. Díky relaxační technice skenování těla se důkladně a příjemně uvolníte, odpočnete si, na chvíli vypnete...

Stačí otevřít náhodnej trendy instagramovej účet nebo hipstersko-spirituálně laděnou nástěnku na Pinterestu a je to tam! Věta, která mi sama vytáčí oči v sloup a někde uvnitř probouzí temný vlčí vrčení. Mluvím o spirituální plísni jménem „Good vibes only“ nebo jiný její formě, která vyznává kult pozitivity.

Fráze „poslouchej svý tělo“ je dneska skoro stejný klišé jako jógamatka s mandalou, motivační citáty se západem slunce a avo toust k víkendovýmu brunchi. Tak nějak to zapadá do aktuální koláže na Instagramu. Na rozdíl od těch ostatních příkladů je ale poslouchání vlastního těla fakt dobrej nápad, kterej nám může hodně pomoct.

Co by si člověk měl odvízt z dovolený? Turistickou známku, magnetku, hrneček, knížku, lahev místního vína, oblečení za lepší ceny, spálenou kůži nebo letní lásku?

Dneska nebudu mudrlant, žádný filozofický traktáty a doporučení. Chci se s váma jen podělit o momenty, který mě už nějakou dobu provází. V posledních letech jsou ale čím dál silnější. A taky se chci zeptat, jestli je máte taky a jak vypadaj (a nebo jestli nepotřebuju víc odborný péče). Mám na mysli okamžiky náhlýho uvědomění.

„Terapie jí udělá dobře. Je jí blbě a potřebuje si poslechnout, že je vlastně všechno v pohodě. Vždyť od toho tam ten psycholog sedí - aby ti řek, co chceš slyšet.“ Když jsem tohle před pár týdny slyšela od blízkýho člověka, kterej ví, že i já chodím na terapii, došlo mi, že je nejvyšší čas začít víc rozšiřovat povědomí o...

Asi každej si někdy položil otázku „Proč já?!“ A ani se to nemuselo týkat zásadní životní komplikace. Někdy stačí zabouchnout si v ranním shonu klíče a člověk by se nejradši sám sobě zhroutil na rameno a brečel nad svým zpackaným životem. Tu trochu sebelítosti máme všichni v krvi. Problém je, když její množství přesáhne počet červenejch krvinek.